Rybář zatáhl za drát a vytáhl z bahna předmět velmi podivného tvaru: když nález očistil od bláta, byl v šoku, když pochopil, co to je 😱😨
Rybář přijel na břeh brzy ráno, jako to dělal téměř každou sobotu. Obloha byla již jasná, ale stále byly cítit stopy včerejší bouře. V noci tu proběhla silná přeháňka, vítr hnala vlny přímo na břeh a moře vyplavilo na souš spoustu odpadků: kusy prken, řasy, plastové lahve a nějaké rezavé železo.
Muž pomalu kráčel po mokrém jílu v gumácích a hledal místo, kde by mohl klidně postavit udici. Rád rybařil v tichu, takže vždy vybíral místa daleko od lidí.
Právě tehdy si všiml podivného detailu. Z hustého bláta trčel tenký drát.
Nejdřív chtěl jít kolem. Po bouři je na břehu plno takových věcí. Ale něco na tom drátu mu přišlo divné. Trčel téměř vertikálně, jako by byl k něčemu přivázaný.
Muž se přiblížil, sklonil se a zkusil ho zatáhnout prsty.
Drát nepovolil.
Pak ho uchopil oběma rukama a zatáhl silněji. Země kolem se pohnula, ale nález byl jakoby pevně zaklíněný v bahně.
—Co to sakra je… —zamumlal a zabořil nohy hlouběji do lepkavé půdy.
Zatřásl znovu. Nejdřív pomalu, pak silněji. Bahno předmět vtahovalo zpět, jako by ho nechtělo pustit. Muž cítil, jak mu drát řeže dlaně skrz rukavice. Několikrát se dokonce zamyslel, jestli to nevzdat, ale zvědavost ho nepustila.
Houpal drátem ze strany na stranu, tahal krátkými trhnutími, někdy se zastavil, aby se nadechl.
Nakonec země vydala tlumený, mlaskavý zvuk. Něco těžkého začalo pomalu vycházet z bahna.
Muž udělal poslední škubnutí a nález konečně vyšel ven. Sotva ho udržel, aby nespadl zpět do kaše.
Předmět měl podivný tvar.
Celý povrch byl pokryt hustým blátem, takže nebylo možné rozpoznat, co to je. Tvar byl kulatý, místy hranatý, a to v hlavě vyvolalo ty nejnepříjemnější myšlenky.
Muž pocítil mráz po zádech.
—Jen ať to není… —pomyslel si a hned se rozhodl nález odnést k vodě.
Přistoupil k moři a začal opatrně smývat bláto. Vlny bičovaly předmět, zatímco on rukama odstraňoval lepivou hlínu, snažil se rozeznat, co přesně vytáhl z půdy. A když rybář pochopil, co to vlastně bylo, zůstal stát v úžasu 😱😲 Pokračování příběhu najdete v prvním komentáři 👇👇
Nejprve se objevila hladká plocha. Pak se rýsoval obrys nosu. Poté rty. Muž zůstal stát.
Ještě trochu bláta zmizelo z povrchu a z vody na něj pohlédla známá tvář s kamennými kudrnami.
Rychle se narovnal a zíral na nález. Byla to hlava sochy Alexandra Puškina.
Několik sekund jen stál a mlčel. Před chvílí se mu zdálo, že z bahna vytáhl něco kriminálního, a už mu probleskla myšlenka zavolat policii.
Teď se mu dokonce zdálo to trochu legrační.
Někdo pravděpodobně vyhodil starou sochu do moře a noční bouře jen vrátila hlavu spisovatele zpět na břeh.
