Princ shromáždil 99 dívek v maskách ze všech koutů království a přísahal, že si vezme tu, jejíž hlas si získá jeho srdce. Ale když si vyvolená sundala masku, celý palác zůstal v šoku z toho, co uviděl 😱
Princ byl už dlouho známý po celém království nejen svým bohatstvím a titulem, ale také svou podivnou tvrdohlavostí.
Už dávno mu bylo dvacet pět let. Sousední králové a vévodové mu neustále nabízeli nevěsty z nejvznešenějších rodin, ale žádná dívka si nedokázala získat jeho srdce.
Některé byly krásné, jiné chytré a další pocházely ze starobylých rodů, ale pokaždé po setkání se princ jen zdvořile usmál a řekl:
— Ne. To není dívka, kterou hledám.
Dvořané už začínali mít obavy.
Král stárnul a dědic trůnu se stále nechystal oženit.
Jednoho dne během dalšího plesu princ nečekaně oznámil své rozhodnutí před celým dvorem.
— Miluji hudbu víc než cokoliv na světě. Chci, aby moje budoucí žena uměla zpívat tak, aby její hlas dokázal dojmout srdce. Proto vyhlašuji zvláštní výběr.
Hosté okamžitě ztichli.
— Za měsíc přijedou do paláce dívky z celého království. A přísahám, že si vezmu tu, jejíž hlas bude nejkrásnější ze všech.
Sálem okamžitě prošel šum.
Ale princ zvedl ruku a pokračoval:
— Aby bylo vše spravedlivé, každá účastnice bude vystupovat v masce. Nechci vidět tváře ani šaty. Budu poslouchat pouze hlas.
Tato zpráva se rychle rozšířila po celé zemi.
Do paláce začaly přijíždět dědičky bohatých rodin, dcery hrabat, princezny i dcery vlivných obchodníků. Každá snila o tom, že se stane budoucí princeznou.
V určený den byl obrovský trůnní sál plný hostů.
Na vyvýšeném místě seděl samotný princ. Před ním bylo pódium.
Jedna po druhé vystupovaly na pódium dívky v identických maskách.
První zpívala krásně. Druhá ještě lépe. Třetí překvapila mnoho hostů.
Ale princ jen klidně poslouchal a vrtěl hlavou.
— Další.
Tak to pokračovalo několik hodin.
Jedna dívka se po odmítnutí rozplakala přímo na pódiu. Jiná utekla ze sálu a zakrývala si obličej rukama.
Třetí nedokázala zadržet slzy a opustila palác spolu se svou rodinou.
Když vystoupila devadesátá osmá účastnice, mnozí si mysleli, že princ znovu nikoho nevybere.
Pak se ale otevřely dveře.
Do sálu vstoupila poslední dívka. Měla na sobě jednoduchou tmavou masku. Žádné drahokamy. Žádné drahé šperky.
Nikdo jí nevěnoval zvláštní pozornost. Hosté si začali šeptat.
— Pravděpodobně také prohraje.
— Ty nejlepší už vystoupily.
— Nemá žádnou šanci.
Dívka pomalu vystoupila na pódium.
V sále zavládlo ticho. Potom začala hrát hudba. A dívka začala zpívat.
Už po prvních slovech se lidé překvapeně podívali jeden na druhého.
Její hlas byl tak krásný, že to znělo, jako by nezpíval člověk, ale pohádkový pták.
Někteří hosté téměř přestali dýchat obdivem. Hudebníci sami zapomínali hrát své party.
Dokonce i strážci u dveří poslouchali, aniž by odvrátili pohled. A princ se poprvé za celý den naklonil dopředu na svém trůnu.
Nespouštěl oči z pódia. S každou vteřinou jeho oči zářily stále víc.
Když píseň skončila, v sále zavládlo absolutní ticho.
A pak se ozval hlasitý potlesk. Lidé vstali ze svých míst. Některé ženy si utíraly slzy.
Princ pomalu vstal. Několik sekund se díval na dívku.
Potom hlasitě řekl:
— Rozhodl jsem se.
Sál znovu ztichl.
— Vezmu si tě. Sundej si masku.
Palácem se rozlehl vzrušený šepot. Všichni chtěli vidět šťastnou vyvolenou.
Dívka opatrně zvedla ruce. A sundala si masku. Když uviděli, co se skrývá pod sametovou maskou, celý palác a dokonce i samotný princ zůstali v naprostém šoku 😳😱
Pokračování tohoto příběhu najdete v prvním komentáři 👇
V další vteřině se sálem rozlehl společný povzdech.
Mnoho hostů doslova zůstalo stát jako zkamenělí.
Někteří dvořané nevěřili vlastním očím. Protože před nimi nestála dcera hraběte. Ani dědička bohatého rodu. Ani princezna.
Před princem stála obyčejná palácová služebná.
Ta samá dívka, která každý den uklízela chodby, nosila květiny do komnat a pomáhala v kuchyni.
— To není možné…
— Služebná?
— Jak se vůbec dostala do výběru?
Lidé se šokovaně dívali jeden na druhého.
Dívka sklopila oči.
Chápala, že ji mohou každou chvíli vyhodit z paláce.
Nakonec se princ zeptal:
— Jsi to opravdu ty?
Služebná tiše přikývla.
— Odpusťte mi, Vaše Výsosti. Věděla jsem, že mi nikdy nedovolí zúčastnit se. Proto jsem si nasadila masku a jen zkusila štěstí.
Dívka se zhluboka nadechla a dodala:
— Už dlouho vás miluji. Asi je to hloupé. Věděla jsem, že nemám žádnou šanci. Ale alespoň jednou jsem chtěla, abyste slyšel můj hlas.
Po těchto slovech mnozí očekávali princův hněv.
Ale on se nečekaně usmál. Potom sestoupil ze svého trůnu. Celý sál ho sledoval v naprostém tichu.
Princ přistoupil ke služebné a vzal ji za ruku.
— Právě proto jsem nařídil všem nosit masky.
Hosté se překvapeně podívali jeden na druhého.
— Nechtěl jsem vidět tituly ani bohatství. Chtěl jsem najít člověka, který dokáže dojmout moje srdce. A dnes jsem ho našel.
Dívce se roztřásly rty. Po tvářích jí stékaly slzy.
A princ se otočil k hostům a hlasitě řekl:
— Za měsíc se bude konat naše svatba.
Tentokrát sál propukl v bouřlivý potlesk.
