Pozvala jsem muže k sobě domů na romantickou večeři: přesně v osm večer někdo zaklepal na dveře, otevřela jsem… a zůstala stát zděšením 😱😱
Kamarádky říkaly, že jsem se zbláznila, když jsem se znovu začala zajímat o muže. Je mi 54 let, manžel mě opustil. Jen jsem chtěla znovu cítit, že jsem milovaná a žádoucí.
Právě tehdy se v mém životě objevil nový muž. Byli jsme sousedé a občas jsme se potkávali v parku. Často jsme spolu mluvili a postupně jsme se sblížili.
Jednoho dne mě pozval na rande. Rozhodla jsem se, že proběhne u mě doma. Připravila jsem všechno krásně a romanticky: svíčky, večeři, hudbu… jen my dva.
Přesně v osm někdo zaklepal na dveře. Šla jsem otevřít… a zůstala jsem stát. 😱😱 Takové překvapení jsem opravdu nečekala.
Na prahu stál můj nový muž — bez květin, bez dárku, bez sebemenšího náznaku pozornosti.
—Myslíš to vážně? —zeptala jsem se, nevěříc vlastním očím.
—Co? —divil se.
—Kde jsou květiny, kde je pozornost?
Usmál se posměšně:
—Jaké květiny? Nejsem kluk, abych dával „kytičky“.
Vzdychla jsem a náhle jsem pochopila:
—A já nejsem holka, abych si vybírala muže jako ty. V mých letech nepotřebuji někoho, kdo ani v maličkostech nechápe hodnotu ženy. Snažila jsem se, udělala jsem všechno romanticky… Raději odejdi… a zapomeň na mě.
Dveře se zavřely, svíčky dál hořely a večeře zůstala nedotčená.
Druhý den jsem to všechno vyprávěla kamarádkám. Některé řekly, že jsem postupovala správně, že si zasloužím víc a neměla bych se spokojit s drobky. Jiné tvrdily, že jsem zmeškala svou poslední šanci, že v mém věku je třeba chytit kohokoli.
A já sedím a přemýšlím: stojí vůbec za to mít strach zůstávat sama, pokud alternativou je zradit samu sebe?
