Po pohřbu mladé manželky vlivného kriminálního bosse, když se všichni příbuzní i hosté rozešli, se hrobník chystal odejít, ale náhle uslyšel podivné skřípání vycházející ze země 😲
Nejprve si myslel, že se mu to jen zdálo, a udělal krok ke východu, ale zvuk se zopakoval — tentokrát zřetelněji. A pak se stalo něco, o čem se ve městě mluvilo ještě velmi dlouho 😢😱
Tento příběh mi vyprávěla babička. Říkala, že se stal před více než dvaceti lety, ale dodnes si ho pamatovala s chvěním v hlase.
Tehdy v jejich městě pracoval hrobník — muž už ne zrovna mladý, tichý, uzavřený do sebe. Jmenoval se Tomáš. Málokdy s někým mluvil, svou práci dělal mlčky a vždy zůstával na hřbitově déle než ostatní. Říkalo se, že po smrti své ženy téměř vůbec nejezdil domů.
Toho dne pohřbívali mladou ženu — manželku místního kriminálního bosse. Nikdo její jméno nevyslovoval nahlas. Dokonce i na pohřbu lidé mluvili šeptem, jako by se báli, že by je zesnulá mohla slyšet.
Manžel kráčel v čele průvodu. Tvář měl kamennou. Ani slzy, ani hysterie. Kolem — ochranka, drahá auta, cizí lidé se stejně prázdnými pohledy.
Tomáš hned pochopil: tohle nebyl obyčejný pohřeb. V životě viděl ledacos a věděl, že takoví lidé jsou velmi bohatí a že je neštěstí vždy provází.
Když byla mladá žena pohřbena a všichni odjeli, hřbitov se vyprázdnil. Slunce už zapadalo, sníh tiše křupal pod nohama. Tomáš zůstal, jako vždy. Urovnal mohylu, zkontroloval kříž, chvíli postál — a chystal se odejít.
Byl už téměř u brány, když zaslechl podivný zvuk.
Tichý. Sotva postřehnutelný. Slabé skřípání.
Zastavil se. Připsal to větru. Udělal krok — ale zvuk se zopakoval. Zřetelněji.
A pak se stalo něco, o čem místní lidé mluvili ještě velmi dlouho a z čeho se dlouho vzpamatovávali 😢😲
Pokračování příběhu jsem napsala do komentářů 👇👇
Tomáš se pomalu otočil. Srdce se mu propadlo. Zvuk vycházel od čerstvého hrobu té samé ženy.
Dlouho stál a neodvažoval se přiblížit. Pak se přece jen vrátil. Přiklekl, přiložil ucho k zemi — a uslyšel slabý sten.
Nezačal přemýšlet ani nikoho volat. Prostě vzal lopatu a začal kopat.
Když otevřel víko rakve, uviděl, že žena žije. Dýchala. Sotva.
Později se ukázalo: její smrt byla naaranžovaná. Manžel měl problémy s velmi nebezpečnými lidmi. Bylo mu jasně řečeno, že rodina je v ohrožení. Aby zachránil svou ženu, fingoval její smrt. Lékaři byli podplaceni, dokumenty zfalšovány a pohřeb zinscenován.
Ženě byl podán přípravek. Měla se probrat nejdříve po hodině. Mužovi lidé ji měli v noci vyzvednout a odvézt pryč. Jenže něco se pokazilo.
Probrala se dřív, než bylo v plánu. A nebýt hrobníka, nepodařilo by se ji zachránit včas.
Co se stalo potom, nikdo přesně neví. Říká se, že ještě tu noc město opustilo několik aut. A už po pár dnech onen kriminální boss zmizel. Spolu se svou ženou.
Babička ten příběh vždy končila stejně:
— Už jsem je nikdy neviděla. Ani jeho. Ani ji. Jen hrobník ještě dlouho chodil po hřbitově a pokaždé se pokřižoval, když procházel kolem toho hrobu. Přestože už dávno byl prázdný.
