Pes z druhého patra vylil vodu na muže, který procházel kolem: rozzuřený na psa zakřičel a šel do bytu požadovat od majitelů odškodnění, ale tam ho čekalo skutečné překvapení 😨😱
Muž kráčel po ulici rychlým, sebejistým krokem a snažil se neztratit ani minutu. Ráno bylo už tak nervózní. V jedné ruce držel koženou tašku s dokumenty a v hlavě mu neustále běželo nadcházející setkání.
V složce byly důležité dokumenty, které se nesměly pomačkat, natož poškodit: smlouvy, ověřené kopie, potvrzení s razítky, několik originálů.
Dvorek byl obyčejný a tichý; mezi cihlovými domy se táhla úzká cestička, u vchodů stály auta, na balkonech se sušilo prádlo a odněkud shora bylo slyšet štěkání psa, ale muž tomu nevěnoval pozornost.
Kdyby mu někdo v tu chvíli řekl, že o minutu později bude stát uprostřed dvorku promočený od hlavy až k patě a křičet na psa, jen by otráveně odfrkl.
Nejprve pocítil několik studených kapek na hlavě. Muž automaticky zvedl rameno, jako by to mohl být déšť nebo voda z klimatizace. O sekundu později na něj již padal celý proud. Studená voda mu stékala přímo na hlavu a obličej.
Muž se odtáhl, ale bylo pozdě. Proud byl příliš silný. Za pár okamžiků byla promočená i jeho taška.
—To si děláte srandu!? —zakřičel, když ledový proud konečně ustal.
Těžce dýchal, byl promočený až na kůži, s vlasy přilepenými na tváři. Voda kapala z jeho brady, z rukávů, z okrajů tašky.
Na několik sekund muž jen zůstal stát, nevěříc, co se děje. Pak pomalu zvedl hlavu.
Na balkoně druhého patra stál zlatý retrívr. Vedle něj ležel převrácený kovový lavor, z jeho okraje stále kapaly poslední kapky. Pes se díval dolů přímo na muže, mírně naklonil hlavu, jako by se snažil pochopit, proč je člověk dole tak naštvaný.
Mužovi z tempa zuřivosti potemněly oči.
—Ach ty chlupaté neštěstí! úplně jsi zešílel!? —zakřičel, třesoucí mokrou taškou—. Chápeš, co jsi způsobil!? Do pr… bezmozku psí! Kdo tě vůbec drží!?
Pes odpověděl hlasitým štěkem. Pak znovu. Nebyl to vyděšený ani zlý štěkot. Byl ostrý, naléhavý, téměř zoufalý. Ale muž tomu nerozuměl.
—Tak dost —zamumlal zlostně—. Teď půjdu nahoru a tvůj majitel mi zaplatí za všechno.
Rychlým krokem zamířil k vchodu. Po cestě mu srdce bušilo vzteky. Už si představoval, jak bude požadovat odškodnění, jak donutí majitele zaplatit za nové dokumenty, čistírnu, zničenou tašku.
Ale když dorazil do bytu, kde pes bydlel, muž byl šokován tím, co uviděl uvnitř 😲😱 Pokračování v prvním komentáři 👇👇
V jeho hlavě se samy skládaly přísné fráze. Byl si jistý, že nahoře ho přivítá někdo nezodpovědný, kdo se bude smát situaci nebo vůbec nic nechápe.
Muž rychle vyšel do druhého patra, stále slyšel štěkot psa. Dveře bytu, odkud štěkot přicházel, byly pootevřené. Nejen že nebyly zamčené, ale byly dokořán otevřené, jako by někdo spěchal ven nebo neměl čas je zavřít.
Pes již nestál na balkóně, ale přímo u vchodu a štěkal tak hlasitě, že zvuk se ozýval úzkou chodbou. Když uviděl muže, pes okamžitě ustoupil, pak se na něj podíval znovu a vběhl do bytu, jako by ho volal za sebou.
Muž chtěl znovu zakřičet něco ostrého, ale slova mu uvízla v hrdle.
Na podlaze v pokoji ležela mladá dívka. Byla v bezvědomí. Jedna ruka byla nepřirozeně ohnutá pod tělem, vedle ležel rozbitý sklenička a na světlé podlaze se objevila tmavá mokrá skvrna.
Tvář dívky byla bledá, téměř šedá, rty mírně pootevřené a vlasy rozházené po podlaze. Nepohybovala se.
Muž zůstal stát ve dveřích. Veškerá zlost se vytratila během sekundy, jako by ani nebyla.
—Pane Bože… —vydechl a hned k ní běžel.
Pes vyskočil blíž, nervózně se točil kolem něj a tiše kňučel. Teď bylo vše jasné. Tento pes nedělal žádné hlouposti. Snažil se zastavit prvního kolemjdoucího, kterého uviděl dole.
Snažil se za každou cenu, aby člověk zvedl hlavu, věnoval pozornost, šel nahoru.
Muž chvějícími se rukama vytáhl telefon a zavolal záchranku. Poté se opatrně sklonil na kolena, snažil se zjistit, zda dívka dýchá.
Dech byl slabý, ale byl.
—Drž se, slyšíš? Jen se drž —opakoval, aniž by věděl, zda mluví k dívce, nebo k sobě.
Sanitka přijela rychle. Ukázalo se, že dívce bylo špatně doma, ztratila vědomí, při pádu se udeřila a nemohla se dostat k telefonu ani ke dveřím. Kdyby nebylo psa, mohla by ležet tam ještě neznámo jak dlouho.
