Ležela jsem s vysokou horečkou a manželovi se nechtělo jít pro léky: ale když na mě začal křičet kvůli tomu, že není připravena večeře, moje trpělivost praskla… 😢😲
Ležela jsem v posteli s horečkou skoro 39 stupňů. Celé tělo mě bolelo, každá kost byla cizí. Hlava mi hučela tak, že mě bolelo i otevřít oči. V domě nebyl žádný lék a já s obtížemi požádala manžela, aby šel do lékárny.
— Jdi sama, — odsekl podrážděně. — Proč fňukáš? Z horečky se nic nestane.
Zavřela jsem oči a přiložila si na čelo studený obklad. Bylo bolestivé i vstát z postele. Vydržela jsem, doufajíc, že horečka sama klesne.
A najednou manžel vešel do pokoje.
— Ty jsi celý den nic neuvařila? — jeho hlas zněl požadovačně a hrubě.
— Ne, mám horečku, je pro mě těžké vůbec vstát, — odpověděla jsem tiše.
— A to nevadí, že jsem přišel z práce hladový? Nechceš mě nakrmit?
— Jestli půjdeš do lékárny pro léky, budu moct vstát a připravit večeři, — snažila jsem se vysvětlit.
— Říkal jsem, že jsem unavený! — zvýšil hlas. — Jsi žena a máš povinnost mi uvařit. Navíc je doma nepořádek. Moje máma všechno stíhala, i když byla nemocná. A vy, dnešní ženské, jste všechny takové křehké…
Jeho slova mě řezala do srdce. Na jedné straně horečka, kvůli které jsem chtěla jen zavřít oči a zmizet, na druhé straně ponížení od vlastního muže.
…V tu chvíli moje trpělivost praskla. Už jsem to nevydržela a udělala něco, čeho nelituji. 😲😲 Pokračování v prvním komentáři 👇👇
Už jsem mu neodpověděla. Prostě jsem vzala telefon a roztřesenýma rukama vytočila číslo mámy. Když jsem uslyšela její hlas, nevydržela jsem — slzy mi samy tekly po tvářích.
— Mami, přijeď rychle… Mám 39 horečku, je mi strašně špatně. Prosím, přines léky na snížení horečky a odvez mě odsud, — vydechla jsem. — A ještě… zavolej našemu advokátovi. Ať připraví papíry k rozvodu.
Na druhém konci zavládlo ticho, a pak máma pevným hlasem řekla:
— Dcerko, vydrž. Už jedu. Nikdo nemá právo se k tobě takto chovat.
V tu chvíli manžel zase začal bručet, že „to všechno příliš dramatizuji“, ale jeho slova už neměla význam. Dívala jsem se do stropu a poprvé po dlouhé době cítila úlevu.
Ano, před námi nebude lehké období: rozvod, změny, nový život. Ale to nejdůležitější je, že jsem konečně přestala snášet ponížení.
