Jakmile jsem se vrátila z práce, sousedka na mě začala křičet: „Přestaň dělat hluk, už mě bolí hlava z tvých hlasů!“; Nejdříve jsem nechápala, o čem mluví, protože jsem celý den nebyla doma 😲
A pak jsem s hrůzou zjistila, že během dvou měsíců, kdy jsem nebyla doma, nějaká cizí osoba tajně vstupovala do mého bytu. Abych zjistila pravdu, rozhodla jsem se schovat pod postel a čekat… 🫣😱
Vrátila jsem se domů z práce unavená a naštvaná, snila jsem jen o klidu a sprše, ale hned u dveří mě zastavila sousedka z dolního patra. Vypadala podrážděně a hned začala mluvit zvýšeným hlasem, aniž by se pozdravila.
—Přestaň dělat tolik hluku —řekla—. Už mi z tvých hlasů praská hlava.
Byla jsem ohromená a hned jsem nechápala, o co jde.
—Jaké hlasy? Kdy? —zeptala jsem se.
—Dnes ráno —odpověděla—. Probudil mě hluk z tvého bytu.
—To není možné —řekla jsem—. Odešla jsem z domu v osm ráno a teprve teď jsem se vrátila.
Sousedka zakroutila hlavou a důrazně tvrdila, že zvuky pocházely z mého bytu. Podle ní bylo kolem deváté hodiny ráno. Dokonce přišla k mým dveřím a klepala, ale nikdo neotevřel. A pak, podle jejích slov, hluk náhle přestal.
Začala jsem být nervózní a snažila se najít nějaké vysvětlení. Řekla jsem, že v mém bytě nemohl být nikdo. Navrhla zavolat policii, protože si myslela, že to mohou být zloději. Odmítla jsem a řekla, že jsem možná jen zapomněla vypnout televizi.
Vešla jsem do bytu a pečlivě všechno prohlédla. Věci byly na svém místě, dveře nebyly vypáčeny a v bytě panovalo ticho. Žádné stopy, žádné zvuky. Vyšla jsem k sousedce a řekla, že se pravděpodobně spletla. Obě jsme se rozhodly, že to je jen nedorozumění.
Tu noc jsem se snažila uklidnit, ale další den se příběh opakoval. Sousedka mě opět zastavila a řekla, že dnes z mého bytu zazněl ženský křik.
V tu chvíli mi opravdu nebylo dobře. Uvědomila jsem si, že když nejsem doma, děje se tam něco zvláštního.
Tu noc jsem skoro nespala. Myšlenky mě nenechávaly v klidu a ráno jsem se rozhodla. Zavolala jsem manažerovi, řekla, že se necítím dobře, a zůstala doma.
V 7:45 jsem otevřela garáž, vyjela autem tak, aby to sousedé viděli, pak vypnula motor a opatrně auto vrátila zpět. Vrátila jsem se domů a schovala se v ložnici pod postel, snažila jsem se dýchat co nejtišeji. Srdce mi bilo tak silně, že se zdálo, že je slyšet v celém domě.
Uplynulo několik hodin v úplném tichu. Už jsem si myslela, že zešílím, když kolem jedenácté hodiny ráno jsem slyšela otevírání vstupních dveří.
Kroky byly klidné a jisté, jako by člověk přesně věděl, kam jde. Prošel chodbou a vstoupil do ložnice. A pak jsem uviděla jeho tvář… 😨😱 Pokračování tohoto děsivého příběhu najdete v prvním komentáři 👇👇
Když jsem uviděla jeho nohy, hned jsem pochopila všechno. Byl to můj bývalý přítel. Rozešli jsme se před dvěma měsíci a v tu chvíli jsem si vzpomněla, že jsem si od něj nevzala druhé klíče.
Perfektně znal můj rozvrh a přicházel sem, když jsem nebyla doma. A nebyl sám. Přiváděl sem své ženy, dělal to záměrně, ze pomsty, myslíc si, že má na to právo.
Vylézla jsem spod postele a když mě uviděl, zbledl. Nic jsem nevysvětlovala a nic neřešila. Ihned jsem zavolala policii a podala stížnost na nelegální vniknutí na soukromý pozemek.
Ten den jsem definitivně pochopila, že někdy je nejděsivější cizinec ten, koho jsi kdysi dobře znala.
