Banden ve lese napadli ženu v uniformě, ale nikdo z nich si nedokázal představit, co se stane za pár minut 😱😱
V lese panovalo tíživé ticho, přerušované jen tlumenými stony starého muže. Několik silných mužů s hrubými obličeji a drzými úsměvy obklopilo starce. Jeho šedivé vlasy byly zacuchané a tvář špinavá — bandité ho srazili k zemi a nyní po něm kopali botou a požadovali peníze.
— Tak co, dědo, kde máš svoje úspory? — zavrčel jeden, s jizvou přes tvář. — Víme, že něco máš!
Stařec bezmocně zakrýval hlavu rukama, ale rány pokračovaly. Bavili se jeho slabostí, jako by to byla zábava.
Ale náhle se ozval ostrý ženský hlas:
— Dost!
Všechny hlavy se současně otočily směrem k hlasu. Z mlhy vyšla žena v uniformě. Bylo jí asi třicet pět let. Vysoká, impozantní, s pevným pohledem a jistou chůzí.
Na okamžik byli bandité zaskočeni, ale pak se na jejich tvářích objevil dravý úsměv. Lustrujícím pohledem se podívali na ženu.
— Páni, to je krása, — zasmál se jeden a vrhl po ní lakomý pohled. — A co taková kočička dělá sama v lese?
— Podívejte se na její nohy… — zachraptěl druhý a hlučně nadechl. — A voní… mmm… lákavě.
— Jestli jsi tady sama, žádný chlap tě nemůže ochránit, — přidal třetí. — My se o tebe můžeme postarat lépe než kdokoli jiný.
— Asi ti je zima, chceš, abychom tě zahřáli? Jsme skvělí v pomáhání osamělým, krásným dívkám.
Vyměňovali si nechutné poznámky, smáli se a házeli po sobě pohledy, jako by stáli před nečekanou kořistí. Žena však nereagovala. Klidně si sedla vedle starce a kontrolovala jeho dech a puls.
— Jsi hluchá? — zakřičel jeden z banditů a chytil ji za ruku.
Žena zvedla oči. V jejím pohledu nebyl strach ani panika.
— Sundejte svoje špinavé ruce, — řekla sebejistým hlasem.
— Ach tak? — zasmál se vůdce. — Ty se ještě opovážíš? Tak dobře, kluci, je čas naučit tuto hloupou krásku trochu slušnosti!
Řekl to a náhle ji zatáhl k sobě, snažíc se ji obejmout. Ale v tom okamžiku se stalo něco, co nikdo z nich nečekal. 😱😱 Pokračování v prvním komentáři 👇👇
Žena mu vytočila ruku, udeřila kolenem a pěstí do obličeje. Zaznělo prasknutí — a obrovský muž spadl do trávy, držíc si nos, z něhož tekla krev.
— Co to… — zavrčel druhý a vrhl se na ni.
Ale její pohyby byly rychlé, přesné, jako u dravce. Šikovný obrat těla — a útočník skončil na zemi, ztratil rovnováhu. Další úder loktem, skok — a třetí padl, svíjející se bolestí.
Jeden po druhém padali bandité, křičeli a nadávali. Jejich smích vystřídaly výkřiky bolesti a paniky.
Poslední zůstávající, třesoucí se, ustoupil:
— Kdo… kdo jsi?!
Žena se narovnala, upravila uniformu a chladně pronesla:
— Kapitán speciálních jednotek.
Ticho.
O několik minut později dorazili její kolegové. Banden byli svázáni a odvedeni na stanici. Starce opatrně pozvedli, posadili do auta a odvezli do nemocnice.
Než odešla, stařec, držíc ji za ruku, zašeptal:
— Děkuji… zachránila jsi mi život.
Žena jen přikývla, její tvář zůstala klidná. Pro ni to nebyl hrdinský čin, jen součást její povinnosti.
