60letá žena přišla na pracovní pohovor na pozici programátorky: všichni se jí začali smát, dokud nezjistili, kdo ve skutečnosti je 😱😱
V jedné z největších a nejprestižnějších kanceláří ve městě se uvolnila pozice programátora. Projekt byl rozsáhlý, mezinárodní, s vynikajícím platem a možnostmi kariérního růstu. Společnost vyhlásila den otevřených pohovorů. Účastnit se mohli všichni: od absolventů až po již pracující specialisty – důležité byly znalosti, ambice a vášeň pro obor.
Od časného rána se na chodbě před místností s pohovory shromáždili mladí, sebevědomí uchazeči. Někteří měli v rukou nová portfolia, jiní byli oblečeni v dokonale vyžehlených oblecích. Diskutovali o algoritmech, případech z praxe, předchozích projektech a samozřejmě snili o úspěchu.
A pak… se objevila ona.
Žena kolem šedesáti let, v přísném černém kostýmu, s pečlivě upravenými bílými vlasy a koženým kufříkem. Klidně prošla kolem překvapených pohledů a posadila se na konec řady.
Nejprve nastalo ticho. Pak šepot:
— „Vážně? Kdo by ji zaměstnal?“
— „Programátorka? V jejím věku?“
— „To je vtip, ne?“
— „Zajímalo by mě, jestli ještě ví, jak zapnout počítač…“
Někteří se otevřeně smáli, jiní natáčeli stories a další si dovolili i posměšné poznámky nahlas.
V tu chvíli si nikdo nedokázal představit, kdo ta starší žena ve skutečnosti je. Celý příběh je v prvním komentáři a zajímá nás váš názor: je pravda, že po 60. roce života už nemá smysl pracovat v takových oborech? 👇👇
Uplynul čas. Začala první část pohovoru — skupinová. Všichni uchazeči byli pozváni do prostorné místnosti. Už tam čekali zástupci HR oddělení a žena v černém kostýmu… ta samá.
Jeden z uchazečů to nevydržel:
— „Promiňte, bude se ona také účastnit pohovoru? Je to přece technická pozice, ne společenský klub…“
V tu chvíli se jedna z HR manažerek zvedla a klidně prohlásila:
— „Dobrý den. Jsem vedoucí personálního oddělení. A toto je moje asistentka. Není jen uchazečka, je součástí dnešního testu. Naše společnost si cení profesionality, ale především lidskosti. Dnes jsme pečlivě sledovali, jak jste se chovali na chodbě a jak jste reagovali na osobu, která ‘nezapadala’ do vašich očekávání.“
Pauza.
— „A víte co? Pokud nejste schopni respektovat člověka, který se od vás liší — věkem, vzhledem nebo zkušenostmi — nebudete schopni pracovat v týmu, kde jsou důležité porozumění, respekt a tolerance. Protože nestavíme jen IT produkty. Stavíme kulturu.“
Ticho. Nepříjemné. Ohlušující.
Z celé skupiny postoupili dál jen tři lidé. Ti, kteří starší ženu pozdravili, nabídli jí místo a nedopustili se žádných urážlivých poznámek.
Ostatní odešli se sklopenou hlavou, poprvé si uvědomujíc, že skutečný test nezačal první otázkou — ale prvním pohledem na chodbě.
